Recept zahradníků z MANAU

O úspěchu péče o citrusy v našich zeměpisných šířkách rozhodují v první řadě následující faktory:

- teplota ( zvláště během zimování ) - světlo ( závislost na teplotě ) - umístění rostliny - půda ( substrát ) - zálivka - hnojení Všechny ostatní faktory jsou sice důležité, nevedou však při neodborném pěstování k rychlému konci rostliny. Podle starých zvyklostí a zkušeností s pěstováním v oranžériích, se doporučuje stálá a systematická péče o citrusové rostliny. Denně by proto pěstitelé měli prohlížet své rostliny, protože pouze při pravidelné péči se bude hrnkovým rostlinám u nás dařit. Citrusy - žádné pokojové rostliny Nadšený milovník by se však měl zbavit falešných iluzí - zástupci čeledi rutaceae, tedy všechny citrusy ( pomerančovníky, citroníky, mandarinky a další ) nejsou žádné vhodné pokojové rostliny. Plně vytápěné obytné(prostory Vám v zimním období s jistotou brzy způsobí potíže. Naštěstí existuje málo vzrůstný kalamondin (C. Mitis), který již jako mladá rostlina kvete a plodí ( 2 - 4 cm velké plody ), snáší pokojové klimatické podmínky a tvoří tak jakousi výjimku. Teplota a umístění - přezimování Stará, lety ověřená zahradnická pravda říká - Ptej se odkud rostlina pochází, pak budeš vědět, jaké má požadavky. Rostliny z oblastí kolem středozemního moře se dostaly přes Alpy již ve 12 století a nalezly své letní stanoviště na slunných, teplých a chráněných jižních terasách zahrad zámožných šlechticů a občanů. Během podzimních a zimních měsíců se přenášejí do bezmrazých, ale chladných, světlých a dobře větratelných prostor, tzv. oranžérií, v nichž se během zimního období pohybují teploty od 3 do 10 stupňů Celsia, a to je právě ideální pro většinu citrusů. Existují však některé druhy, které vzhledem k místu svého původu snesou i poněkud teplejší přezimování. Patří k nim např. kyselá limeta (C. Aurantifolium), sladká limeta (C. limetta), cedrát (C. Medica), pompelmus (C. Maxima) a C. Hystrix. Tyto druhy snášejí zimní teploty 10 - 16 stupňů C. Pro vytápěné místnosti však také nejsou vhodné. Za zmínku stojí hořký pomerančovník - bigarádie a trifoliáta, které jsou jedinými citrusy, které se mohou pěstovat celoročně venku ve vinorodých oblastech s mírným klimatem, kde mají šanci vyrůst v pohledné stromky. Starší exempláře bigarádií snesou krátkodobě teplotu až - 20 stupňů C. Která zem je vhodná Kořeny našich hrnkových rostlin mají k dispozici pouze omezený prostor s omezeným množstvím země a hnojiv. Proto se musí rostliny skutečně hýčkat. Všechny druhy citrusů dávají přednost kypré, dobře drenážované půdě bohaté na živiny, která však musí být strukturně stabilní. Tzn. že musí být prostupná pro vzduch a vodu a nesmí se pravidelnou zálivkou slehnout, nebo vytvářet povrchovou nepropustnou vrstvu. Důsledkem toho pak může dojít k zamokření kořenového balu. Všechny citrusy jsou navíc alergické na obsah vápníku v půdě = vyžadují především lehce kyselou zeminu (pH kolem 5). Vápník v půdě vede k chloróze. Požadované vlastnosti mohou být zabezpečeny podle receptury zkušených zahradníků smícháním následujících komponentů: Po jedné čtvrtině - humus - hlína - jíl - písek Jednodušší je zakoupení připravené kvalitní země v odborných prodejnách, která by přitom neobsahovala žádné zárodky (sterilní zem). Při volbě substrátu je ale třeba dohlížet na jeho požadované vlastnosti. Pěstební nádoba musí být v každém případě opatřena drenážní vrstvou pod kořenovým balem, sestávající z keramických úlomků, cihelné drti nebo jiných podobných materiálů, které by odváděla přebytečnou vodu. P řesazování Jestliže je zemina v nádobě vyčerpaná, je potřeba citrusové rostliny přesadit, u vzrostlých jedinců zpravidla po 3 - 4 letech. Nejlepším obdobím pro přesazování je podzim nebo zima, během klidové fáze. Rostliny vyjmeme z nádob a z kořenového balu se odstraní pomocí nože vnější plsťovitá vrstva, nebo se jednoduše vyjmutý kořenový bal zbaví zeminy špičatým předmětem, aniž by došlo k jeho poškození. Starý problém - zálivka Správná zálivka ve správný čas rozhoduje o úspěchu pěstování. Nerozhoduje přitom kvantita, ale především kvalita vody. Jak je obecně známo, citrusy nesnášejí žádný vápník, který je přesto ve vodě z veřejné sítě, či studny, v určitém množství obsažen a může způsobit přesycení substrátu. Důsledkem je vznikající chloróza (žluté zbarvení, zesvětlení) listů a příznaky nedostatku železa, manganu a jiných životně důležitých stopových látek vázaných v půdě. Jejich nedostatek může být krátkodobě vyrovnán hnojením speciálními hnojivy se stopovými prvky přes list, brzy se však symptomy nedostatku objevují znovu. Doporučuje se proto používat k zálivce změkčenou vodu (pod 200 dH), nebo sváděnou vodu dešťovou. Během teplých nebo horkých letních měsíců mají rostliny v nádobách zvláště vysokou potřebu vody a mají být proto vydatně zalévány. Množství vody závisí samozřejmě přímo na teplotě. Právě zde se pěstitelé dopouštějí často chyb v péči o rostliny. Je známo, že rostlinám více škodí přelití, než přísušek. Typické tuhé listy citrusů jsou přirozenou ochranou proti rychlému zaschnutí. To samé platí i pro ostatní hrnkové rostliny - příliš mnoho vody má za následek zežloutnutí listů a jejich předčasný opad. Pěstitel se často domnívá, že rostliny jsou stále suché, a pilně zalévá dál. Smrtelný koloběh je tak dokonán. Výsledkem je trvalé přemokření, zahnívání kořenů a kořenového krčku. V této záležitosti jsou významné dva aspekty - pečlivost a zkušenosti. Rozhodující je často známá citlivost "zahradnických prstů", protože neexistuje žádné konkrétní množství vody v litrech na jednu rostlinu. Jeden tip: Jestliže máte pocit, že horní vrstva substrátu do hloubky 2 - 4 cm je suchá, pak můžete zalít. Zalévání v zimním období Během chladné fáze přezimování a zimního klidu, kdy se teplota pohybuje mezi 3 - 10 stupni Celsia, je potřeba vody velmi malá. Plně postačí, jestliže se zalije 1x za měsíc. Kdo to přežene, ten dá svému cennému objektu "smrtelnou ránu", podle již popsaného případu. To ale neznamená, že se zem nechá úplně vyschnout. Jde přeci pouze o přizpůsobení silně omezeným životním pochodům v rostlině během zimního období. Teprve na jaře, když se vnější teploty opět zvýší a v rostlině se probudí život , obnoví se postupně i zálivka. Kdo své chráněnce musí přezimovat v teple, musí se přizpůsobit těmto poměrům a zalévá poněkud častěji. Nižší teploty v zimním období mají pro pěstitele těchto starých kulturních rostlin, u nichž se velmi cení krásně vybarvené plody, obrovský význam. K vybarvení plodů citrusů dochází především při dodržení zmíněné fáze chladu. Při pěstování citrusů v středomořských zemích převládají právě takové podmínky, a proto se tam dosahuje krásného vybarvení plodů. I na plantážích v tropech dochází přirozeně k dozrání plodů, ale kůra ovoce zůstává nevybarvená, někdy až zelená. A co jinak Citrusy jsou stále zelené rostliny, přesto však i ony musí regenerovat. Znamená to, že v cyklu asi 2 - 3 let shazují listy (nikoliv však najednou). Pupeny v paždí listů vyrážejí a vyvíjejí se nové výhony a listy, které nahrazují listy staré - odpadlé. Jestliže přezimují v suchu a za tepla, shazuje mnoho citrusových rostlin spoustu listů a někdy prakticky všechny. Žádná panika! Především je třeba nezalévat v zimě příliš silně. Rostliny pak na jaře znovu vyraší a nasadí i plody. Hnojení - kdy, jak, čím? Vyvážené hnojení je dnes nekomplikované, protože v obchodech jsou k dispozici již hotová plná hnojiva. Staří zámečtí zahradníci to měli těžší. V první řadě jde o to, dodat rostlinám hlavní hnojiva a stopové prvky v příslušném množství a v nejvhodnější (z hlediska rostlin) dobu. Již v klasických zámeckých oranžériích se s úspěchem využíval k hnojení dobře proleželý koňský hnůj, který obsahuje nejen živiny, ale podporuje i vývoj půdní mikroflóry. Proto je i dnes zajímavou alternativou pro hnojení rostlin. Koňský hnůj se ale nevyužívá jako přídavek k substrátu pří přesazování rostlin, ale především jako mulč o tloušťce cca. 20 cm, kterým se vždy na jaře kryje povrh substrátu v nádobě.Vynikajícím organickým hnojivem je také rohovinová drť a krevní moučka. Kostní moučka je vhodná, vzhledem k obsahu fosforu, k podpoře tvorby květů a plodů Od dubna do července, v období hlavní vegetace, dodává se pravidelně cca. 1 až 2 krát týdně plné hnojivo. Mělo by obsahovat živiny dusík, fosfor, draslík v poměru 4 : 1 : 2. V odborných prodejnách bychom se měli informovat právě o takových plných hnojivech, protože obyčejná květinová hnojiva mají často jiný, nedostačující poměr živin. Zejména s hnojivy s vyšším obsahem dusíku se můžeme dopustit chyby a rostliny pak jen stěží zakvetou. V takovém případě jim chybí fosfor, který má rozhodující vliv na tvorbu květů. Kdo použije tzv. dlouhodobé hnojivo, které si zachovává účinnost až 9 měsíců (v závislosti na teplotě), již v březnu, zbaví se potřeby dodržování rytmu častého hnojení. Organická plná hnojiva, která obsahují příslušné živiny mají velkou přednost, protože při jejich aplikaci nedochází snadno k předávkování. Jejich obsah živin je ale nízký a musejí se proto častěji dodávat. V každém případě by bylo nesmyslné chtít šetřit na prostředcích k přihnojování rostlin. Levné produkty jsou na škodu jak zdraví, tak kráse rostlin. Bezpodmínečně musejí být obsaženy již zmíněné stopové prvky. Abychom zamezili obohacování substrátu vápníkem, dáváme přednost fyziologickým, kyseleji působícím hnojivům. Také rostliny zimující v chladu v bytech nevyžadují hnojení. Již od podzimu, když končí vegetace, se pomalu omezuje přísun vody a živin. To vše podporuje tvorbu plodů. Řez citrusů Kdo pěstuje exotické stromky, většinou na klasickém vyšším kmeni, musí pravidelně používat zahradnické nůžky. Tyto ovocné dřeviny rostou od přírody s prodlužujícími se výhony, na jejichž koncích se teprve po letech vyvíjejí očekávané květní pupeny. Pokud by se nepřistoupilo k řezu, bylo by nemožné docílit kompaktního tvaru koruny s pokud možno četnými dekorativními plody (ve výši očí). K tomuto cíli směřovali již dávní zahradníci v oranžériích, kteří pravidelným řezem udržovali typickou kulovitou korunu na vyšším kmeni. Získá-li milovník rostlin exemplář citrusu, musí v zimě nebo v předjaří před vyrašením pupenů tvarovat jeho korunu. Jednoroční výhony je třeba zkrátit minimálně o jednu třetinu, nemocné a suché větve je třeba úplně vyřezat, stejně jako navzájem si překážející výhony. Vytvořit a udržovat základní kostru s dobrým rozvětvením, je smyslem a účelem práce. Platí dnes jako včera - má se umožnit přístup světla a vzduchu do koruny. Zásadně platí - čím silnější řez, tím silnější růst výhonů (vegetativní růst), kdo méně silně řeže podporuje tvorbu květů a plodů (generativní růst). Také v létě při venkovním umístění rostlin se nůžky nenechávají zcela v klidu. Z koruny prorůstají hojně jednotlivé výhony, platí to zejména u citroníku, které se zaštipují a podporuje se tím jejich boční větvení. Protože hlavní kvetení se odehrává v zimě, nebo velmi časném předjaří, což zdůrazňuje vysokou atraktivitu stromků v zimních zahradách, je lepší provádět tvarovací řez až bezprostředně po odkvětu. Překlad článku: Josef Selucký