CITRUSY

Dnešní datum: 21. 11. 2017  | Hlavní stránka | Diskuzní fórum | Reklama | Download | Hosting |  
VYHLEDÁVÁNÍ

Hledej
Vyhledávání ve všech článcích citrusy.cz


HLAVNÍ MENU
Seznam rubrik
  • Odkazy na stránky
  • Nejčtěnejší články
  • Ankety
  • Přihlášení čtenáře
  • Rozšířené vyhledávání



  • NAŠE TIPY

    PARTNER LINKY


    NÁŠ SPONZOR


    REKLAMA

    STATISTIKA
    TOPlist

    HOSTING a SPRÁVA
    Hosting : www.LevnyWeb.cz Správa : www.LevnyWeb.cz

    http://o-chae.com


    Plodnost

    * AUSTRALSKÉ PŘÍRODNÍ CITRUSY - DIVOKÉ CITRUSY DEŠTNÉHO PRALESA

    Vydáno dne 03. 01. 2002 (9944 přečtení)

    (Erika Birmingham je majitelkou firmy Byron Bye Native Produce a zabývá se plodinami buše v oblasti severního pobřeží New South Walles v Austrálii. Poslední čtyři roky se zabývá výzkumem a šlechtěním australských přírodních citrusů. Současně je konzultantkou ministerstva Plant Breeders Right Office v Cannbera pro mikrocitrusy.)

    V Austrálii dochází v současnosti ke zvýšenému zájmu o využití dosud planě rostoucích užitkových plodin. Tyto znovuobjevené zdroje představují pro australskou kuchyni chutě a vůně popisované z velké části v evropských a asijských pramenech. Obrat odvětví zabývajícího se plody buše byl v období 1995/96 odhadnut na 10-12 milionů australských dolarů, přičemž dále roste a boom je očekáván v období Olympijských her v Sydney v roce 2000 [Graham a Hart 1997]. K dalšímu růstu tohoto odvětví přispívá export. Podstatnou vlastností plodů buše je jejich image čistých, nezávadných tzv. green potravin. Zájem o komerční pěstování jedlých plodin endemitů rostoucích v Austrálii se zvyšuje s růstem poptávky trhu. Během posledních patnácti let dochází v tomto odvětví k důležitým změnám. Postupně se od původního sběru plodů z divoce rostoucích stromů a keřů přechází ke komerčnímu pěstování. Sklizeň z planě rostoucích rostlin má několik nevýhod. Produkce je drahá, kvalita často nízká, současně může dojít i k poškození přírody. Především z komerčních důvodů se od sklizní z divoce rostoucích endemitů ustupuje a začíná se objevovat nová skupina pěstitelů plodin z buše. Již nyní je nejméně 50 druhů plodin z buše předmětem výzkumu, šlechtění a zpracovávání pro potřeby trhu. Dalších 150 druhů se připravuje pro komerční využití. Plodiny buše jsou již nyní dostupné pro domácnosti [Graham a Hart 1997]. Současná poptávka po většině těchto plodů však převyšuje nabídku. Zajímavá skupina nových plodin byla objevena v deštném pralese a semi-aridní oblasti východní Austrálie - jde o přírodní, někdy nazývané plané citrusy. Několik odrůd planých citrusů bylo v posledních letech předmětem divokého sběru. Přírodní citrusy jsou surovinou pro potravinářský průmysl, objevují se v národních jídlech a stávají se zajímavým tržním artiklem. Graham a Hart (1997) ve své zprávě zařazují mikrocitrusy a Eremocitrus glauca mezi čtrnáct plodin s vysokou komerční schopností. Australské přírodní citrusy jsou obchodně zajímavé pro komerční velkopěstitele prodávající nezpracované plody i pro domácí malopěstitele. Historie Endemické odrůdy australských citrusů byly objeveny členy První flotily v roce 1788. Šest odrůd přírodních citrusů popsali již koloniální botanici. Pěstitelský význam byl rozpoznán v roce 1899, kdy koloniální botanik F.M. Bailey zjistil, že přírodní citrusy jsou velmi vhodné pro pěstování jako ovoce, které je velmi šťavnaté a srovnatelné s chutí West Indian Limon. W.T. Swingle v roce 1915 popsal citrusy deštného pralesa jako velmi ozdobné a v budoucnosti přímo určené pro dekorativní účely. O využití přírodních citrusů australskými domorodci existují pouze omezené informace. První kolonisté z nich vyráběli nápoje a marmelády [Low, 1991]. Pěstování přírodních citrusů bylo ignorováno až do roku 1960, kdy CSIRO začal programově zkoumat několik odrůd. Nejdříve byly endemické citrusy používány pro vývoj odolných podnoží pro australské podmínky a pro vylepšení vlastností známých odrůd citrusů. Stávající druhy kulturních citrusů byly šlechtěny dlouhou dobu a většinou je již nelze nalézt v planých formách. Hybridy vznikají přirozeným, nebo záměrným křížením příbuzných odrůd a druhů. Určité nejasnosti mohou vzniknout při určování názvu odrůd citrusů vzniklých složitým křížením tří, nebo dokonce čtyř odrůd. Získaný kříženec dostal nové botanické jméno a odrůdové zastoupení podle mezinárodní klasifikace, např. Microcitrus virgata byl označený jako Sydney hybrid. V současnosti se tento postup nepoužívá a nové hybridy jsou označovány jako kříženci mezi dvěma rodičovskými rostlinami. Z uvedených důvodů a současně vlivem komercializace skupin pravých i přírodních citrusů není v Austrálii používaná dostatečná standardizace názvů přírodních citrusů a jejich kříženců s pravými citrusy ve zpracovatelském průmyslu a mezi spotřebitelskou veřejností. Používají se názvy jako přírodní, nebo plané citroníky. Jediným východiskem pro identifikaci přírodních citrusů jsou botanická jména. Pěstovaní kříženci jsou obecně vztahováni ke jménu kultivaru pod nímž jsou pěstovány, nebo původu např. E.G. Australian Blood PBR lime je kříženec mezi citroníkem a Microcitrusem. Klasifikace V Austrálii existují dva druhy pravých přírodních citrusů přinášejících ovoce, Microcitrus a Eremocitrus, které jsou subčeledí Aurantioideae z třídy Rutaceae. Swingle 1915 zařadil citroníky deštného pralesa do samostatného rodu Microcitrus. Důvodem byly doba juvenilního stádia, malé listy a velikost květů. V Austrálii bylo nalezeno pět druhů microcitrusů, všechny se endemicky vyskytují na východním pobřeží v deštném pralese. Jejich původní velké rozšíření z Cape York Penisula po Clarence River na severním pobřeží New South Walles je vysvětlováno vhodnými podmínkami pro jejich existenci. Nyní se každý z těchto dvou endemických druhů vzácně vyskytuje i v přírodě Queenslandu. Eremocitrus glauca je monotypickým endemickým druhem v semi-aridních, t.j. polovyprahlých regionech oblasti Queenslandu, Nového Jižního Wallesu a Jižní Austrálie. Microcitrus australisica the finger lime, t.j. prstový citroník. Oblast přirozeného rozšíření finger lime je od řeky Richmond na severu Nového Jižního Wallesu po pohoří Tambourine v Queenslandu [Floyd, 1989], další reference uvádějí jeho výskyt v jižní části zálivu Moreton [Ross, 1983]. Nalézt jej lze na půdních typech deštného pralesa v podkryvu rostliného patra do výšky 6 m. Semenáče kvetou na jaře a v létě, květy vyrůstají po jednom axiálně v paždí listů. Ovoce dozrává po období růstu na podzim. V pobřežních subtropických oblastech mohou roubované stromy kvést a přinášet úrodu během roku několikrát. Semenáče mají dlouhé juvenilní období, 5 až 17 let [Sykes, 1997] a málo rostlin přináší úrodu každoročně. Autorka zkoumala v roce 1998 - 25 dospělých prstových citroníků rostoucích divoce v přírodě. Průměrný výnos ovoce z jedné rostliny byl 186 g. Porovnáním bylo dále zjištěno, že roubované rostliny měly již ve druhém roce vyšší výnosy, než jejich divoce rostoucí plodící protějšky v přírodě. Plody jsou v čeledi Orange jedinečné válcově prstovitým tvarem. Odrůda má širokou genetickou variabilitu, která se projevuje značným kolísáním velikosti, tvaru, barvy plodů, jejich kyselostí a množstvím semen. Barva kůry zralých plodů finger lime může být rudá, krvavě červená, nachová, černá, žlutá nebo zelená. Dužnina plodů je ve zralosti zelená, existuje také originální varieta Microcitrus australisica var. sanguinea s atraktivně pigmentovanou dužninou od světle růžové po tmavě rudou ve zralosti. Autorka zjistila výskyt prstového citroníku také s červenou dužninou ve všech lokalitách, kde je rozšířený prstový citroník. Současně autorka také objevila předtím nepopsané variety se žlutou a růžově zelenou dužninou. Semena prstového citroníku jsou monoembryonická [Smith, 1996] a semenáče nejsou identické. Výzkumníci CSIRO dosáhli na semenáčích získaných z jedné rodičovské rostliny ovoce s celým rozsahem barev slupky. Podle velikosti se zralé plody vhodné pro komerční zpracování třídí jako malé o velikosti 6,3x1,2 cm a hmotnosti 7 g a velké o velikosti 12,8x2,4 cm a hmotnosti 42 g. Plod obsahuje pět až sedm segmentů dužniny, ojedinělou charakteristikou jsou oddělené granule v dužnině [Alexander, 1983]. Tyto granule dužniny podobné kaviáru jsou stlačovány slupkou a po naříznutí vystřelují pod tlakem z plodu. V knize Wild Food in Australia od Alana a Joan Cribb je výstižně popsaná chuť ovoce: "Pro každého, kdo má rád kyselé ovoce je chuť dužniny lahodná, granule dužniny se již při nepatrném tlaku mezi zuby trhají a poskytují nanejvýš vítané občerstvení". Prstový citroník může být použitý jako čerstvé ovoce, pro ozdobu a pro zpracování na hodnotné přílohy, jako jsou ozdoby salátů, nápoje, omáčky, marmelády, želé, zákusky a moučníky. Plody obsahují až 82 mg vitamínu C na 100 g nezpracované dužniny. S prstovým citroníkem se zatím komerčně neobchoduje [Cherikoff, 1998] a není tedy dosud určena farmářská cena. Microcitrus australis - the round lime (kulatý citroník) také nazývaný Dooja nebo Gympie lime je nejvyšší z australských přírodních citrusů a roste do výšky 9 až 18 m. Je endemicky rozšířený v jihovýchodním Queenslandu od Beengleih po Gympie v nížinném subtropickém deštném pralese. Tento druh kvete na jaře a rodí kulaté ovoce, o průměru 2,5 až 8 cm, kůra plodů je drsná, ve zralosti žluté barvy, dužnina je světle zelená. Ovoce obsahuje podobně jako finger lime kyselou štávu, má však kulaté segmenty dužniny a nevyskytují se barevné variace. Round lime je vhodný pro zpracování na přísady do likérů, omáček, marmelád a jako citrónové aroma. Kůra plodů je velmi silná (až 7 mm) a nastrouhaná, nebo kandovaná je vhodná pro kuchyňské využití. Lze jí také využít k extrakci etérického oleje. Round lime se běžně prodává a jeho farmářská cena je 7 dolarů za kilogram [Cherikoff, 1998]. Microcitrus garrawayae - the Mt White lime. Byl nalezen jako poslední australský přírodní citrus a byl pojmenovaný po paní Garrawayové. Tento druh se endemicky vyskytuje ve vyšších polohách deštného pralesa oblasti Cook District, Mt White na Cape York Peninsula v Austrálii a na Goodenough Island v Papua New Guinea. Obvykle roste jako částečně popínavý keř v nejnižším patře, byl však nalezený vysoký až 15 m. Pro velmi omezené rozšíření je nyní tento druh klasifikovaný jako vzácný a je chráněný zákonem Queensland Nature Conservation Act z roku 1992. Je podobný finger lime, ale má širší listy. Květy vyrůstají jednotlivě, ovoce dozrává od dubna do listopadu [Cooper, 1994]. Zralé plody mají také tvar prstu se zelenou slupkou a světle zelenou dužninou. plod má méně segmentů než finger lime a silnější kůru (více než 2 mm) obsahující velké olejné žlázy, průměrná hmotnost plodu je 25 g. Plody mohou být použity pro zpracování na doplňky potravin, stejně jako u round lime. Microcitrus indora - the Russel River lime Někdy se také nazývá velkolistý divoký australský citroník. Tento druh je endemický v nížinném pralese mezi Cairns a Innisfail, v severozápadním Queenslandu. Je to malý strom průměrné výšky 2-4 m, od ostatních druhů mikrocitrusů se liší přítomností dvou trnů za každym listem a tím, že jeho květy nevoní (odtud jeho jméno indora=nevonný). Plody jsou ve zralosti zelené, oválného tvaru (tvar je poněkud podobný citronu]) velikost je 6,5x3,2 cm [Alexander, 1983]. Také tento druh je označovaný jako vzácný a je chráněný zákonem z roku 1992. Microcitrus maideniana - Maiden s Australian wild lime Byl pojmenován na na počest profesora J.H. Maiden. Tento druh byl původně popsaný jako odrůda, nebo subspecie M. inodora. Omezeně se také vyskytuje na vzdáleném severu Queenslandu. Podobný je M. inodora. Odrůda se vyznačuje dvěma trny za každým listem, ovoce je menší se zřetelnou skvrnou na osluněné části slupky [Alexander, 1983]. Eremocitrus glauca - the desert lime. Je také známý jako keřový citroník, nebo kumquat. Tento druh se vyskytl také jako divoký citroník v australské kuchařce stejného jména. Jeho botanické jméno je odvozené, z řeckého slova eremos pro poušt a glauca znamená modrou odvozenou od modro šedé barvy listů. Přirozený výskyt tohoto druhu je v semi - aridní oblasti východní Austrálie od Rockhampton k Longreach v Queenslandu, jižně k Dubbo i centru New South Wales a na západě k Quorn v Flinder Ranges v jižní Austrálii [Alexander, 1983]. Desert lime je výrazným xerophytem ve skupině Orange, je extrémně odolný k suchu a teplotám +45°C až -24°C [Swingle a Reece, 1967]. Rostliny jsou různé velikosti a tvaru, vyskytuje se jako hustý vícekmenný keř o výšce 2-3 m, nebo i jako vzpřímeně rostoucí strom výšky až 12 m. Plody jsou kulaté zploštělé o průměru 2 cm a hmotnosti 1-3 g. Slupka je ve zralosti světle žlutozelená a obsahuje velké olejné žlázy. Doba od kvetení po zralost plodů je ve srovnání s ostatními citrusy nejkratší, 10-12 týdnů [Sykes, 1997]. Tento druh kvete nejčastěji na jaře a plody pak dozrávají v létě. Kyselé plody, často pocházející ze semenáčů se používají vcelku v kuchyni, nebo k výrobě marmelád, omáček a likérů. Desert lime se běžně prodává, farmářská cena je 7 dolarů za kilogram [Cherikoff, 1998]. Hybrid Microcitrus virgata - Sydney hybrid (kříženec Microcitrus australisx Microcitrus australisica) Vznikl křížením semenáčů round lime a finger lime v US Department of Agriculture, odkud je i rozšiřován. Plody jsou svým tvarem s vyniklou špičkou podobné citronům, rozměry jsou 35-50 x 20-28 mm. Kůra je ve zralosti žlutězelená, silná 2 mm a obsahuje četné olejové žlázky. Pěstované hybridy mezi Citrus a Microcitrus (Citrusx Microcitrus) Následující dvě odrůdy vzniklé náhodným opylením byly nedávno CSIRO předány ke komerčním pokusům pěstitelům plodin buše. Australian Blood PBR lime Vznikl selekcí hybridů získaných náhodným opylením. Předpokládá se, že křížení proběhlo mezi Ellendale Mandarin (hybrid mandariny a pomerančovníku) a semenáčem Australian red-finger lime s červenou dužninou (Microcitrus australisica var. sanguinea) [Lewis, 1997]. Hybrid roste jsko strom výšky 2-3 m. Plody jsou malé 30-50 x 20-30mm, velikosti oválného kumquatu, krvavě rudé. Dužnina je červené barvy, její intenzita závisí na zralosti plodů, nemá segmenty jako u finger lime [Sykes, 1997]. Australian Blood PBR lime kvete na jaře a ovoce dozrává v zimě. Ovoce je vhodné k průmyslovému zpracování na nápoje, zavařeniny, marmelády, omáčky a sirupy [Beal, 1998]. Australian Sunrise PBR Australian Sunrise'PBR citroník (Microcitrus australasica x (Fortunella sp. x Citrus reticulata 'Calamondin'). Tato odrůda byla získána selekcí semenáčů z náhodného opylení Faustrimedinu (který je křížencem finger lime s Calamondinem). Calamondin je křížencem mezi kumquatem a některou z mandarin (Citrus Reticulata). Faustrimedin je tedy trigenerickým křížencem mezi rody Fortunela, Citrus a Microcitrus. Poprvé zaplodil v Kalifornii v roce 1911 [Swingle a Reece, 1967]. Kvete na jaře a začátkem léta, plody dozrávají v zimě. Ovoce tvaru hrušky má přibližné rozměry 30-45 mm x 20-40mm. Kůra je ve zralosti žlutá. Plody jsou vhodné pro průmyslové zpracování [Beal, 1998]. Rozmnožování australských přírodních citrusů Obě skupiny australských přírodních citrusů mohou být množeny ze semen. Semena Microcitrus australisica však klíčí nepravidelně [Floyd, 1989]. Z důvodu vysoké genetické variability rostlin získaných z monoembryonických semen a vysoké kompatibility mezi citrusy, nemají semenáče Microcitrus australisica jednotné vlastnosti. Řízky zakořenují dlouhou dobu (až 6 měsíců na teplé množárně), uspěšnost je asi 50 procent. U množení semeny i řízky může mnoho měsíců trvat, než se vyvine kořenový systém [Nicholson, 1995]. Semenáče Microcitrus australisica začínají plodit ve věku 5 až 17 let [Sykes, 1997] a jejich růst je pomalý. Semenáče Eremocitrus glauca pěstované v Kalifornii pod závlahou začaly kvést a plodit po 8 až 10 letech a dosáhly výšky 5 m ve věku 7 let [Swingle a Reece, 1967]. Nyní se ve většině případů rozmnožují očkováním na citrusové podnože. Očka se získávají z matečných stromů požadovaných klonů známých vlastností. Toto umožnuje získat výpěstky jednotné kvality a druhu. Použitím roubů z plodících matečných rostlin je zkráceno juvenilní období a takto získané rostliny plodí již ve druhém, až třetím roce po jejich vysazení. Druhy Microcitrus a Eremocitrus jsou plně kompatibilní s druhem Citrus a po naroubování hladce srůstají (byla však pozorována určitá inkompatibilita roubů s Eremocitrus glauca) [Bitters, 1964]. Podnože se vybírají podle typu půdy a klimatu. Roubování druhu Microcitrus vyžaduje větší zručnost, než u ostatních citrusů, je zapotřebí zkušeností. Výsledkem jsou však bujné, zdravé rostliny, které brzy kvetou a přinášejí vysoce kvalitní ovoce. Z článku pro časopis Australian New Crops Newsletter No 10, July 1998 přeložil a volně zpracoval Ing. Jaroslav Veselý, jvesely@inotec.cz Ve střední Evropě roubuje a prodává microcitrusy, jejich křížence a křížence eremocitrusu pan Bernhard Voss z německé firmy Agrumi Zitrusgärtnrei und Töpfrei. Nabízený sortiment je uvedený v následující tabulce. Fotografie kvetoucího hybridu Coachella Eremolemon (Eremocitrus galuca x Citrus limon) a plodu vícenásobného hybridu Faustrime (Microcitrus australis x cv. Eustis) pochází také z materiálů Bernharda Vosse. Erika Birmingham

    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 154 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


    INZERCE

    VÝHODNÝ NÁKUP


    REKLAMA
    Prostor pro Vaši reklamu

    REKLAMA PRO CITRUSY.CZ
    Jesli-že se Vám naše "noviny" líbí budeme rádi pokud si umístíte ikonku na Vaše stránky
    Nebo si nás uložte do oblíbených Ctrl + D

    INFORMACE
    CITRUSY.CZ
    Vydavatel:Richter group
    Copyright: Richter 2001 Kontakt:Pomocí diskusního fora


    Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
    Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
    nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.