Citroníky a mandaríny v obydlích

Vyplatí se pěstovat citrusové rostliny doma, když v obchodě za rohem ulice lze spatřit na pultech celou řadu tohoto drobného ovoce ? Vyplatí, jestliže jim vytvoříme stejné podmínky jako jiným rostlinám pěstovaných v bytech, které pěstujeme pro ozdobu a pro kontakt s přírodou.

Citrusové rostliny mají dekorativní, lesklé listy, jemné bílé květy a také žluté nebo oranžové ovoce, který vydrží měsíce na rostlině. Citroník rozvíjí své květy obvykle dvakrát do roka a kvete několik týdnů naplňujíc obydlí neopakovatelnou vůní. Citroník ( Citrus limon ) je jedním z četných druhů citrusových rostlin ( Citrus ) z čeledi routovitých ( Rutaceae ) ke kterým patří rovněž pomerančovník, mandarina, grepefruit, ale také u nás málo známe pomela, cedrát , fortunella a limeta. Tyto rostliny pocházejí ze subtropů, nikoli tropů z jihovýchodní Asie, Číny a Indočínského poloostrova. Citrusové rostliny mají rády slunce a teplo, snášejí však dobře i chlad, protože tam kde rostou v přírodě, teplota klesá v zimě pouze něco málo nad nulu. Nesnášejí však přímrazek a mrznou, když teplota poklesne dva či tři stupně pod nulu. Citrusy rostoucí v přírodě kvetou a plodí ovoce po celý rok. Květy jsou pěkné, pětiplátkové, bílé, střední velikost je okolo 3 cm, velmi příjemně voní. Na stromě vidíme jak květní poupata tak i ovoce a to jak zelené, tak i dozrávající, ale i to které dozrálo před několika měsíci a přesto neopadlo. Stejně se chová citrus v bytě vytvoříme -li mu podmínky. Od počátku kvetení do dozrání ovoce uplyne 8 až 16 měsíců, podle atmosférických podmínek (a podle odrůdy pozn.př.). U mnoha druhů ovocných dřevin vyžadují květy opylení cizím pylem aby došlo k tvorbě plodů. Z citroníkem, stejně jako z jinými druhy citrusových rostlin nejsou podobné problémy. Květy jsou samosprašné opylují se vlastním pylem ( ne všechny p.př.). V ovocích vzniklých z opyleného a oplodněného květu najdeme semena. Citrusové rostliny nasazují plody i bez oplodnění a tehdy jsou bezsemenné. Citrusové ovoce je velmi ceněno zejména proto, že dozrává během celého roku, může zůstat dlouho nesesbírané na stromě ( podle odrůd p. př. ), dají se uchovat i transportovat beze ztrát , jsou chutné, bohaté na cukry, kyseliny a vitamín C. Jako zdroj vitamínu C jsou citrón, pomeranč i grepfruit rovnocenné, jenže v Polsku se nejvíc ceníme citronu proto, že jej každodenně přidáváme plátek do čaje.V bohatších zemích se začíná snídaně vypitím poháru pomerančové šťávy vylisované na odšťavovači. Stogramový citron obsahuje okolo 45 mg vitamínu C, což je v průměru 5x více než jablko (ale také 4x méně než černý rybíz ). V roce 1967 prof. Szczepan PENIAŽEK přivezl z Kanady jeden druh citroníku, který se brzy rozmnožil díky řízkům a zasazen v květináči kvete a plodí po šesti měsících. Tento citroník ( Citrus limon var. Ponderosa ) je znám v celé zemi pod názvem cytyna skierniewicka. Plodí velké ovoce, které dosahuje váhy 1 kg. Pro amatérských pěstitelů citrusů jsou plody přece jenom moc velké a proto byl dán k pěstování druh o menším ovoci ( 60 - 80 g ). Je to Citroník Meyer ( C. limon var. Meyeri ). Oba dva druhy je možno běžně zakoupit v květinářstvích, rozmnožovat a pěstovat doma. Skerniewický citroník pěstovaný ve květináči může po několika létech vyrůst ve stromek o velikosti 1 m. Větve má pokryty trny, listy jsou oválné, lesklé dlouhé do 10 cm. Již po několika dnech po vysazení se ukazují sněhobílé, pětiplátkové květy, velmi intenzívně vonící, v hroznech o 5-8 květech. Když má rostlina okolo 10 listů je již schopná udržet plod. Abychom si byli jisti, že se květy opylily, několikrát s nimi potřeseme, když kvetou. Vzniklý plod postupně dozrává v době od 6 do 12 měsíců podle ročního období. Plod z jarního kvetení vyrůstá a dozrává za půlrok a dosahuje hmotnosti okolo 200 g. V chuti si nezadá s importovanými plody, naopak je mnohem sladší. Citroník koupený v květinářství a přinesený do domu, zvláště v zimě shodí pravděpodobně většinu listů. Protože byl přizpůsoben na vlhkou atmosféru skleníku a přenesen do bytu, kde je velmi sucho shazuje část listů, které nejsou přizpůsobeny na pobyt v atmosféře chudé na vlhkost. Po určité době vyrůstaji listy nové, poněkud jiné anatomické stavby které již lépe snášejí bytové podmínky. Proto radím kupovat sazenice citroníku v létě. Pokud ji dostaneme darem v zimě, musíme jí po přenesení do bytu zakrýt mikrotenovým sáčkem, který můžeme postupně odkrývat a přivykat ji tak na suchý vzduch. V druhé polovině května můžeme květináče s citrusy vynést na zastíněný balkon, terasu, nebo do zahrady, kde mohou byt do konce září. Nelze vystavit rostliny hned přímému slunci. Nejlépe je vynášet je za zatažené oblohy, anebo je umístit do polostínu, aby si rostliny přivykly na nové podmínky. V létě je třeba rostlinu zalévat tak aby se voda objevila v podmisce. Na podzim a v zimě a za raného jara podléváme méně, tak aby zemina byla vlhká, ale ne mokrá. Jestli rostlinu přemočíme, nebo přesušíme bude reagovat shozením listů, k našemu velkému překvapení. Naštěstí po několika týdnech vyroste nové. Chladný průvan rovněž rostlinám neprospívá. Pokud je třeba větrat a otevřít okno přeneseme citrusy stranou, aby je mrazivé povětří nezasáhlo. Aby citrus dobře rostl, je ji třeba přesazovat jednou do roka ( z jara ) do nádoby a 1-2 cm větší od předešlé. Rostlinu vyjmeme z květináče spolu s celým kořenovým balem, vložíme do nové nádoby a doplníme volný prostor substrátem. MANDARINA ( Citrus reticulata ) pochází z jižní Číny, kde mezi citrusovými stromy zaujímá přední místo. V Evropě se pěstuje od XIX věku. Na stanovišti vyrůstá v nevelký stromek ( 3-6 m ) s pravidelnou korunou s převislými větvemi. V teplém klímatu mandarinky kvetou po celý rok a po celý rok mají ovoce. Je mnoho odrůd mandarin, mající plody ze semeny i bez nich , velké jako pomeranče i malé jako 1/5 pomeranče. Je celá řada druhů mandarin a delikátní chuti, pěstovaných ve středomoří a prodávaných pod názvem klementína. Jiná skupina, pěstovaná hlavně v US, která má červenou barvu oplodí a nazývá se tanžeriny. Mandarinky, klementinky poznáme podle toho, že se tenké oplodí velmi lehko dá oddělit od plodu a plod se dobře dělí na jednotlivé části. Chuť ovoce je vždy výborná. Citroník a mandarina nevyčerpávají listy citrusových rostlin pěstovaných doma. V květinářstvích se rovněž prodávají sazenice cedrátu ( Citrus medica ), zejména druh plodící velké ovoce nazvané Budhová ruka . Ovoce tohoto druhu jsou neobvyklé a připomínají dlaň ruky. Rostlina je velmi podobná citroníku, ale velké ovoce ( 150 - 300 g ) má velmi silné oplodí a málo šťavnatý plod. Oplodí má 2/3 hmotnosti celého ovoce. Cedrát se pěstuje pro oplodí, které se kanduje a používá se do cukroví. V květinářstvích Waršavy se můžeme setkat s prodejem pěkně rostoucími a již plodícími kumquaty ( Fortunella japonica ). Kumquaty rostoucí v přírodě v Číně vyrůstají v malé stromky do 2 m výšky a jsou podobnější do mandariny než do citroníku. Jejich ovoce je male podobné do švestky pokryté tenkým oranžovým oplodím. Plod lze podobně jako pomeranč dělit na dílky, je sladkokyselý, aromatický a chutný. Kumquat se jí zároveň z oplodím. Z citrusových rostlin se kumquaty nejlépe pěstují v nádobách Citroníky, mandariny, cedráty kumquaty i jiné druhy, které se nám podaří pěstovat na okně , mají podobné podmínky. Od poloviny května do poloviny října prospívají nejlépe na balkoně , terase, nebo zahradě. Potřebují tehdy častou zálivku a hnojení složenými hnojivy, jakož i hnojením na list ( co týden, nebo dva ). Citrusy nelze nechat venku v noci čekáme - li mrazík. Úvahy, že možná mrazík nepřijde, hrozí zničením celé kolekce rostlin. Jestliže máme prosklenou verandu, nebo chodbu je možné tam pěstovat rostliny ještě dva měsíce do poloviny listopadu. V takovém prostředí najdou ideální podmínky, světlo a přiměřenou teplotu, až do příchodu mrazů. Pro zimovaní citrusu je ideální nevytápěný pokoj s teplotou nejvýše 5 - 10, nejvýše 15°C. Pokud nemáme takový pokoj, stavíme květináče v obývaných místnostech co nejblíže u okna podléváme rostliny přiměřeně, ale pravidelně. V zimě není třeba rostliny hnojit a to až do poloviny dubna, kdy začínají intenzivně růst. Všechny doma pěstované rostliny o kožnatých hrubých listech jsou často napadány sviluškami a mšicemi. Svilušky poznáme podle toho, že listí se stává šedé, někdy červenošedé, nebo žluté omotané ze spodu jemnou pavučinkou.. Pokud se podíváme lupou spatříme na rubu listu šedé nebo červené pavoučky, které sají šťávu a oslabují rostlinu.. V obydlí se použití chemikálii vyhýbáme. Nejlepší na svilušky je voda. Jestliže je zjistíme v zimě, dáme rostliny do vany a důkladně je osprchujeme zejména ze spodu listů. Většina svilušek se tímto způsobem smyje, ale zůstanou vajíčka. O týden později, kdy se vylíhnou z vajíček mladé, postup opakujeme. Po dvou nebo třech sprchováních máme se sviluškami na delší čas pokoj. V létě, kdy jsou rostliny mimo dům můžeme úporně se držící svilušky zničit preparátem Roztoczol biorac. Puklice rovněž vysávají listí. Jejich sání se projevuje šednutím, žloutnutí a odumíráním listů, ale především krůpějemi sladké a lepkavé šťávy vytékající z rostlin. Po důkladné obhlídce najdeme na spodní straně listů několikamilimetrové okrouhlé puklice. Mladé sající larvy jsou tak drobné, že je problematické je uzřít pouhým okem,. Puklic se můžeme také zbavit vodou, ale listí je třeba umýt hubkou, nebo kartáčkem, protože pouhý proud vody je nesmyje ( tak silně se přidržují listů). Do vody je vhodné přidat přípravek na mytí nádobí ( čajová lžička na 1l vody ). Mytí je třeba po týdnu opakovat, aby byly všechny puklice zničeny.V létě, kdy jsou umístěny rostliny na dvoře je možno ničit škůdce postřikem preparátem Actelit EC 50 nebo Antiho. Postřik je nejlépe uskutečnit večer. Po postřiku není možno plody konzumovat po 2 týdny. Prof. Augustyn MIKA - ISK w Skierniewicach Z polského časopisu dzialkovec 2/200