Podnože citrusů v Kalifornii

Vývoj vhodných podnoží pro pěstování citrusů v Kalifornii byl určován dvěma faktory, a to jednak pěstebními vlastnostmi jednotlivých podnoží a jednak jejich tolerancí k chorobám. V případě pěstebních vlastností může použití určité podnože podpořit brzký nástup plodnosti, výnos, kvalitu plodů,

vyrovnanou sklizeň a stejně tak je žádoucí zajistit jednotnou velikost stromku, vyhnout se juvenilnímu stadiu vývoje a dosáhnout co možná největší přizpůsobivosti nepříznivému klimatu a různým půdám. V případě tolerance vůči chorobám může použití určitých podnoží ovlivnit existenci pěstování citrusů vůbec. Z tohoto důvodu se rezistence vůči chorobám stala klíčovým faktorem ve vývoji podnoží v Kalifornii, zvláště od objevu virového onemocnění citrusů v třicátých letech /Fawcett 1934, Klotz a kol. 1972, Wutcher 1977/. Geografický posun v pěstování citrusů z jižní do severní Kalifornie hraje důležitou roli ve vývoji současných citrusových podnoží v Kalifornii. Do 80. let minulého století se v Kalifornii jednalo především o výsadby semenáčů, a to zejména pomerančovníků a citroníků, soustředěné v jižní Kalifornii. Zavedení populárního bezsemenného pomerančovníku Washington Navel si vynutilo používání podnoží, protože tento pomerančovník neposkytoval dostatek semen potřebných k rozšiřování výsadeb. První podnož, sladký pomerančovník /C. sinensis L. Osbeck/, zůstala nejrozšířenější podnoží v Kalifornii až do 40. let tohoto století (Webber, 1948b/. Hořký pomerančovník byl zaveden vzhledem k jeho toleranci k chorobě Phytophthora a vlivu na vysokou kvalitu plodů. Rough lemon /C. jambhiri Lush/ byl zaveden jako podnož pro grapefruity a citroníky v písčitých pouštních oblastech. Mandarina Kleopatra /C. reticulata Blanco/ byla používána v omezeném měřítku na zasolených půdách. Tyto čtyři podnože byly hlavními kalifornskými podnožemi až do 40. let tohoto století. Události ve 40. letech vedly k zásadním změnám v podnožích používaných v Kalifornii. Zavlečení a identifikace zhoubného viru Tristeza vedly k přerušení kontinuity používání hořkého pomerančovníku a zavedení citranží Troyer a Carrizo /hybrid sladkého pomerančovníku s trifoliátou/. Troyer s optimální kombinací vlastností se rychle stal vedoucí podnoží v Kalifornii; přibližné 65 % podnoží vyprodukovaných v období 1950 - 1970 tvořila právě citranž Troyer. Během stejného období se rozšířily výsadby v údolí San Joaquin, na rozdíl od Jižní Kalifornie /zejména oblasti Los Angeles a Riverside/. Tyto změny si vynutily potřebu podnože tolerantní k chladu. Poncirus trifoliata(L.) Raf, C. macrophylla /Allemow/ byly zavedeny jako citroníkové podnože pro výsadby citroníku Eureka v pobřežních oblastech jižní Kalifornie. V současnosti tyto čtyři podnože, a v menší míře čtyři již předtím zmíněné, mají dominantní postavení v produkci podnoží v Kalifornii. Výsledkem nedávného aktivního výzkumu citrusových podnoží byly dvě nové podnože C-32 a C-35. Tyto citranži Troyer blízké podnože jsou hybridy pomerančovníku Ruby a trifoliáty. Obě se ukazují jako tolerantní vůči háďátkům a dále chorobám P. parasitica a Tristeza. Pouze podnož C-35 byla zkoušena na toleranci vůči P. parasitica a počínala si velmi dobře. Vedle těchto podnoží se zkouší několik dalších. Patří mezi ně citroník Ponderosa /Yuma/, citrumelo, rangpur, indický citroník a rough lemon /Schaub/. V současnosti není na produkci citrusových podnoží vyvíjen žádný tlak, který by byl srovnatelný se situací, způsobenou výskytem Tristeze v 40. letech. Nicméně, pokračující choroby a problémy se zamořením, geografický posun pěstování a zavádění nových kultivarů omezují používání v současnosti dostupných podnoží. Větší zájem je současně také o vývoj odrůd citrusů podporujících produkci, minimalizujících omezení míst výsadeb, diverzifikujících odvětví pěstování citrusů jako takové a zvyšujících kvalitu kultivarů. Tristeza, Phytophthora parasitica a Phytophthora citrophthora a hádátka citrusů zůstávají i nadále závažným problémem. Žádná z dosud používaných podnoží není tolerantní ke všem třem uvedeným chorobám. Vůči Exocortis a armillarii není žádná podnož univerzálně tolerantní. Půda a voda ve vnitrozemských a pobřežních oblastech jižní Kalifornie se staly příliš náročnými pro pěstování citrusů a jejich výsadby se posunují na sever do údolí San Joaquin a Sacramento. Od r. 1965 se rozloha výsadeb pomerančovníku (navel a Valencia) v centrální Kalifornii zvětšila a stejnou měrou se zmenšila současně v jižní Kalifornii. Rozloha výsadeb citroníku v pobřežních částech jižní Kalifornie poklesla od r. 1965 z 94,4 na 60 % v r. 1980; více než 1/3 výsadeb citroníku se nachází nyní v centrální a pouštní části Kalifornie. Obdobně výsadby grapefruitu se posunuly z příbřežních oblastí jižní Kalifornie do pouštních centrálních údolí. V souhrnu tyto posuny výsadeb vyžadují chladuvzdorné a proti zasoleným půdám odolné podnože. V současnosti jsou v Kalifornii ve výsadbách zastoupeny hlavně pomerančovníky, z toho navely a Valencia 70 %` zbývajících 30 % představují grapefruity, citroníky, lajmy, tanžela, tanžerinky, tangory a mandariny. Optimální podnož pro těchto 30 % nebyla v Kalifornii dosud vyšlechtěna. U některých kultivarů jsou problémy s očkováním. Na většině dostupných podnoží se vyskytují poruchy srůstání oček citroníků s podnoží. Satsuma např. roste slabě na citranži Troyer. Dosud se neuskutečnily žádné pokusy s podnožemi pro různé odrůdy červených grapefruitů, nových bílých grapefruitů Oroblanco a Melogold, Satsumy a Klementinky, s nimiž se počítá do budoucna v širším měřítku. S rozvojem zahradnictví stoupá zájem o vývoj podnoží z hlediska jejich snášenlivostí s naroubovanou částí, rezistence proti chorobám a tolerance ke klimatickým a půdním podmínkám. O podnože s těmito kvalitami, které navíc podporují výnos, kvalitu, velikost, ranost, posklizňovou kvalitu příp. se vyznačují jinými faktory, vedoucími k efektivnější produkci a vyšší návratnosti, je mimořádný zájem.