Ačkoliv se v textech, které se zabývají problematikou pěstování mangovníku často setkáváme s s tvrzením, že rostliny vypěstované ze semene již nedosahují, co se do velikosti jejích plodů týče, kvality matečné rostliny, nemusí to být vždy pravidlem. Mangovník je jedna z rostlin, u které se vyskytuje polyembryonie, což je přítomnost několika zárodků (embryí) v jednom semeni. Nutno dodat, že plody mangovníku mohou být jak monoembryoniké tak polyembrionické, záleží na odrůdě. Na Indickém subkontinentu se většinou pěstují monoembryonické odrůdy. To znamená, že semeno plodu obsahuje jediný zárodek, který vznikl pohlavní cestou, tj. opylením a následným splynutím pohlavních buněk. Při oplození dojde k promísení genetického materiálu (dceřinná rostlina je tedy hybrid). Rostlina vzešlá z takového semene časem poskytne plody, které mohou být větší, stejně velké nebo také menší než byly na matečné rostlině. Posledně zmíněná možnost je samozřejmě nejobvyklejší. V Jihovýchodní Asii se běžně pěstují polyembryonické odrůdy. Plody takových rostlin se sice také vyvíjejí až po opylení, ale semena obsahují více zárodků. Jen jeden z nich vznikl pohlavní cestou (vaječná buňka splyne s buňkou spermatickou). V semeni jsou ale přítomná další embrya (až 4), která však vznikla vegetativní cestou. Nedošlo tak ke kombinaci genetického materiálu a embrya obsahují stejnou genetickou informaci, jakou měla matečná rostlina. Pokud zasadíme pecku, která je polyembrionická a rostlina vyroste z vegetativního zárodku, plody budou stejně velké jako byly na matečné rostlině. Šance je až 4:1, jak vyplývá z předchozího textu, že rostlina ponese plody stejné kvality. Abychom s jistotou věděli, že je pecka námi zasazená polyembryonická, museli bychom samozřejmě přesně znát odrůdu, ze které plod pocházel. Uvedené informace jsou spíše příkladem, jak rozmanitým způsobem vzniká v přírodě nový život. Mangovník je toho dokladem.