Citrus medica VII. - pokračování :
Popis cedrátu Všechny variety cedrátu je možné zařadit do 2 velkých skupin: a) cedráty kyselé, jejich výhonky a poupata jsou zbarvené do fialově-červena a dužina kyselá. b) cedráty sladké, výhony zelené, květy bílé a dužnina bez kyselin. Cedrát je strom s nízkým větvením. Větve jsou chráněné dlouhými trny a jsou pevné, čímž se liší od citroníku. Listy jsou široké, dlouhé, proměnlivé, tuhé, hladké, prodlouženého tvaru s vystouplým základním žilkováním ( nervaturou ), které se zmenšuje při vrcholu, zelené barvy na vrchní straně a bledší na spodní straně. Mají olejnaté žlázy, které při porušení vydávají pronikavou, příjemnou citrónovou vůni. Plody jsou ve1ké a vrásčité s hrubou slupkou. Kořenová soustavu tvoří hlavní kořen, který sahá až do hloubky dvou metrů. Na hlavním kořenu jsou kořeny postranní, větvené do pomocných, charakterizovaných nepravidelným růstem, v závislosti od půdy, která by měla být středně těžká, hluboká, měkká, se stupněm propustnosti, která nedovoluje rychlé rozptýlení dešťové nebo závlahové vody. Nejlepší půdní podmínky jsou takové, které zodpovídají půdám, s obsahem 20% vápenatého jílu, 70% písku a 10% humusu. Potřebná je přítomnost vápence, dusíku a draslíku a aby půda byla dost kyselá. Cedrát je citrus, který nesnáší chlad. Je to rostlina nižších zeměpisných šířek, potřebuje teplo, středomořské klima a nad 14°C vegetuje, při 4°C netvoří plody a při 0°C umírá. Jsou samozřejmě odrůdové rozdíly a především hybridy s citroníkem (Citrus limonimedica) jsou odolnější. Poškozuje ho jak působení studených větrů ze severu, tak slaných z jihu a pak následuje lámaní větví, opad listů a množení parazitů. Z těchto důvodů se cedráty pěstují poblíž toků řek nebo v údolích a ne daleko od moře, aby využívali noční tepelnou kapacitu moře. Je to rostlina normálního vzrůstu. Její dřevo je na rozdíl od ve1ké části ostatních citrusů lámavé a je třeba podpírat základní větve v čase dozrávání s množstvím plodů. Starší větve na koncích se zdají být useknuté v důsledku toho, že poslední list je chráněný dlouhým a odolným trnem a po jeho odpadnutí zůstane očko, z kterého vyrůstá větvička. Květy jsou ve1mi voňavé, ve1ké, přitažlivé pro hmyz a jsou ve ve1kých skupinách. Květy úplné jsou určené k tvorbě plodů a jednopohlavní opadnou. Kvetení je opakované. Hmotnost a délka plodu závisí od kultivaru. Oplodí – perikarp (lidově kůra) se skládá ze dvou odlišných vrstev. Vnější exocarp je hladký nebo vrásčitý dle kultivaru, má mnohé olejnaté žlázy obsahující aromatický voňavý olej. Od intenzivní zelené a smaragdové barvy se mění po citrónovou žlutou (flavedo) v čase sběru, výjimečně v oranžovou (např. čínský cedrát C.medica Aurantiata, částečně i kultivar Florentina). Vnitřní vrstva oplodí – mezokarp nebo albedo je konzistentní a těsně spojená s vnějším exokarpem, dohromady představují asi 70 % plodu cedrátu. Tato část se používá pro kandování. Dužnina – endokarp tvoří segmenty potažené membránou, obsahují dle odrůdy rozdílný počet jedno-zárodečných semen, rozpustné cukry, významné množství vitamínu C, také třeba pektin a vlákninu.
Přílohy: |
Liscia Diamante.JPG [ 52.29 KB | Zobrazeno 630 krát ]
|
cedraty-sklizen_b.jpg [ 97.05 KB | Zobrazeno 625 krát ]
|
C.medica s pitom.jpg [ 72.49 KB | Zobrazeno 655 krát ]
|
|