Vidím, že si opět malinko otevřel již uzavřené téma. Je to rozhodně poučné - jiná zkušenost a já zde neshledávám žádného problému proč by ti něco naroubovaného nemělo růst či bylo jinak špatně. Naopak - rouby, resp. roubovanci ti zcela jistě hezky rostou. Zda-li používáš velká či malá písmena je jen tvojí věcí a tvým stylem, ale nějak u nich neshledávám žádnou spojitost s roubováním rostlin ... a ani se po ni nijak pídit nebudu.
Vosk, který začal Zdeněk používat je vinikajcí věc - jeho přesné složení neznám, ale domívám se, že bude na bázi rychle tuhnoucích parafinů, které citrusům nevadí. Naopak použití normálního klasického štěpařského vosku dopadá při roubování naprostou katastrofou. Kdo ho doporučuje, tak citrusy nejspíš nikdy nerouboval. V tomhle ohledu je moje zkušenost naprosto shodná se zkušenostmi Zdeňka - viz např. i jeho článek, část neúspěchy :
http://www.citrusy.cz/2007110001-zkusen ... pestovanimI na dospělých rostlinách je jeho použití po řezu taky nanejvýš problematické, protože rostlina na něj po aplikaci reaguje následujícími příznaky : posunutí či úplné vynechání růstové periody, jakoby "vypálením" očka pod jeho aplikací (růst pokračuje obvykle až o pupen či dva níže a nikoliv na konci seříznuté, voskem ošetřené rány - proto to u roubování znamená při použití jednoočkového roubu jeho 100% konec, u dvouočkového to už občas rozdýchá, ale že by se mu to nějak líbilo, to rozhodně ne), někdy dokonce vyvolá na rostlinách vznik gumózy. Kdo tomu nevěří, má možnost si to sám vyzkoušet. Je to jen jeho věcí a já ho již o opaku po předchozích zkušenostech přesvědčovat nebudu.
A o sluníčku tu zde již bylo tolik napsáno, že už se snad ani víc napsat nedá:-) V tom, že čerství roubovanci pobyt na přímém slunci nesnášejí a většinou ho i nepřežijí jsme i s paní Ivou dle mého názoru za jedno. Tedy doufám
A myslím, že s každým, kdo někdy něco z citrusů narouboval. Mě se jen v předozích příspěvcích nelíbilo použití formulace, ve které bylo zastoupeno slunce, moc a pokud, protože to dává obrovský prostor pro chybu a tím pádem neúspěšný výsledek. Mnohem větší než při jakékoliv jiné formulaci. A proto jsem na to upozornil. Lidé nečtou, jsou líní (já tedy rozhodně:-)) a proto často udělají jen tu jednodušší část z požadovaných úkolů, nazlobený partner sundá papír nalepený na okně s odůvodněním, proč je rostlina okně, když se na okno nalepí papír a tím se udělá stín a okno je polepený, lepící páska držící papír na okně se sama odlepí a papír upadne, zejména koupí-li si někdo podobnou jako jsem já (soudruzi v Číně udělali někde chybu - ve stínu vše slepí a spolehlivě drží, ale dostane-li se na sluníčko, tak během dvou hodin přestane lepit !!!), průvan papír někam posune atd. atd. Mylím, že i paní Iva s odtupem času uzná, že použitá formulace se sluníčkem a podmiňující něco štastnější nebyla, neboť mám za to, že v v problematice jako takové jsme rozhodně za jedno - t.j. že čerství roubovanci přímé slunce nesnášejí, protože hrozí jejich přehřátí a následný úhyn bez jakékoliv šance na záchranu následnými opatřeními a to zejména tehdy, jsou ji umístěny v uzavřeném prostoru PET láhve či pytlíku. Ale ať taky příspěvek obsahuje i něco nového : tyto přehřáté rouby začnou světlat, posléze zhnědnou - jsou mrtvé. Jsou-li již vyrašené potom muže nastat prvně uvedený stav nebo jen vyrašené výhony odpadnou nebo odpadnou jen listy a na roubu zůstane jen výhon bez listů. Pokud je přehřátí kritické (přesnou hranici neumím určit) a roub či vyrašený výhon toto přežijí, může nastat i následující : rostlina sice vyraší, ale vyrašené výhonky jsou chlorotické, listy malé, vzdálenosti mezi jednotlivými listy na výhonu jsou velmi malé (1mm i méně), veškerá nově narostlá pletiva rostliny jsou zbytnělá. Někdy to rostlina v následující růstové periodě rozdýchá a roste zcela normálně dále a nebo roste již navždy jen podle popsaného schématu v předchozí větě. Čím to je nevím - možná, že se tím nějak kriticky poškodí pletiva rostliny bez možnosti následné regenerace, možná je tím porušen nějaký gen rostliny. Opravdu nevím.
Pokud by toto někoho opravdu hodně zajímalo, tak zde příležitostně vložím fotku dvou asi 10 let starých semanáčů pomerančovníků, které jsem se tehdy snažil "urychlit" umístěním v malém pařeništi, kde byly přehřáty nad pomyslnou kritickou teplotu a od té doby (8 let) vypadají i přes veškerou péči skoro stejně jako před pobytem v pařeništi - ale jen vzrůstem pochopitelně. Nechávám je žít jen z jakéhosi soucitu.