K zastřihování květních stvolů: je to tak, jak říká Bohus_L, Phalaenopsis může na stonku vytvořit další květy. Ještě bych přidal vícekvětá pafiopedila, ta také prorůstají, i když v jednom okamžiku bývá na stvolu zpravidla jen jeden květ - odkvete, upadne, za měsíc se otevře další. V marketech je poměrně často k dostání hybrid Pinocchio, který právě patří k vícekvětým. Pro Lesinu: jistě že výjimky existují. Možná máte štěstí a voda, kterou zaléváte, je měkká - záleží na tom, odkud jste. Jsou místa v ČR, kde z vodovodu teče 35 mikroS. Většinou je v takových oblastech hodně profesionálních akvaristů a dělají na kšeft neonky. Možná je to tím, že máte orchideje krátce, řekněme tak dva roky. Tyhle kytky jsou sice choulostivé, ale na druhou stranu pro ně platí, že umírají hodně pomalu. Pokud máte falenopsisy, tak ty vydrží hodně a dlouho... Anebo jste prostě šikovná a máte "zelené prsty". Je hodně těžké říct nějak v kostce, čím se liší marketové orchideje od opravdu náročných druhů pro fajnšmekry. Můžete porovnávat nároky na množství světla, teplotu v průběhu roku, denní kolísání teplot, nároky na vzdušnou vlhkost, množství vody v jednotlivých obdobích roku, toleranci k přesazování apod. Botanických orchidejí je asi 30 000 druhů a rostou ve všech možných biotopech s výjimkou arktických oblastí, v nadmořských výškách od hladiny moře až do zhruba 4000 m n. m. Z marketové nabídky jsou nejjednodušší falenopsisy. Chtějí celoročně pokojové teploty, jsou relativně tolerantní k zasolení substrátu a dají se snadno přinutit ke kvetení - na podzim se na pár týdnů sníží noční teploty pod 18 stupňů a na Vánoce mohou kvést. Pak bych zařadil Dendrobium biggibum a D. phalaenopsis, taky nenáročné, celoročně v teple, kvetou bez nějakých zvláštních pobídek. Úplně jiný přístup chce D. nobile, k indukci kvetení se vystavuje nízkým teplotám na podzim za velmi omezené zálivky. Pokud začnete zalévat brzo, základy poupat se přemění na dceřinné rostlinky a z kvetení nebude nic. Trochu náročnější jsou pafiopedila, tam to chce opravdu kvalitní vodu. Pro vyvolání kvetení je potřeba vědět, z čeho byl hybrid vykřížen - některé chtějí přes zimu chladno, jiné mohou být v teple pouze s nočním poklesem, některé chtějí sucho. Velmi hrubým orientačním vodítkem je zbarvení listů - kytky s čistě zelenými listy jsou zpravidla chladnomilné, rostliny s mramorovanými nebo vínově tečkovanými listy temperované nebo teplomilné. Tohle docela dobře platí u čistých druhů, u vícenásobných kříženců to nemusí sedět. Ale každé pravidlo má své výjimky - nádherný druh Paphiopedilum delenatii, v přírodě pravděpodobně vyhubený, má flekaté listy, a ke kvetení ho přinutíte dvouměsíčním poklesem nočních teplot těsně nad nulu a absolutním suchem. To chce opravdu pevné nervy, vystavit za strašné peníze obtížně získanou kytku takovým podmínkám. Dál jsou v marketech k dostání cymbidia. Relativně nenáročné kytky, poměrně chladnomilné, kvetení indukuje střídání vysokých denních a nízkých nočních teplot na konci léta a začátku podzimu, přes zimu chtějí chladno, pak květy vydrží dva měsíce i déle. Nevýhodou je značná velikost. Často jsou k vidění hybridy rodu Zygopetalum, s těmi nemám zkušenosti, ale sengge tu měla hezký obrázek kvetoucí kytky, kterou resuscitovala z výprodeje. S katlejemi nemám dost zkušeností, zase zjednodušeně se dá říct, že fialové jsou chladnomilnější, žluté a oranžové chtějí přes zimu víc teplo. No a nakonec jsem si nechal velkou skupinu hybridů, označovaných jako "Cambria", což je podle mě nic neříkající označení, protože patří k jediné rostlině, Vuylstekeara Cambria, vyšlechtěné myslím v polovině minulého století, zatímco teď se pod tím jménem prodává možná 50 nebo víc hybridů s velmi rozdílnými nároky. Celé spektrum je ještě bohatší, ale já už to moc neznám a nic o tom nevím. Tomáš
|