|
Pár postřehů o plodině pitahaya. Ač již tu bylo něco o této plodině napsáno, pár vlastních postřehů a novinek, které jsem zjistil při pokecu s kaktusáři. Nám jsou zřejmě nejlépe známé plody pralesních epifytických či petrofytických Hylocereusů. Hylocereus undatus - plody s červenofialovou až fialovou slupkou a bílou dužinou, Hylocereus polyrhizus - slupka stejné barvy a rudou dužinou, Selenicerus(Hylocereus) megalanthus - žluté plody s bílou dužinou. Osobně se mi podařilo jednou zakoupit i jiný druh v Globusu. Tvarem totožný s H. undatus, povrch však žlutý. Nejpravděpodobněji se však jedná o umělou mutaci či hybrida. Stonky jsou typicky trojhranné, někdy i čtyřhranné. Plod zřejmě popisovat netřeba. Semena mají ohromnou energii klíčení. Nápadné jsou velké děložní lístky, což není mezi kaktusy zcela běžné. Epikotyl je již typického vzhledu. Tyto kaktusy se přizpůsobily zpětně životu v deštných pralesích, kde žijí jako epifyty v korunách stromů, nebo se do jejich korun za světlem šplhají jako liány. Netřeba říkat že pravlastí skoro všech kaktusů je Amerika, nejinak je tomu u tohoto rodu. Z jejich odlišného způsobu života pramení rovněž jiné nároky na pěstování. Jednak a to je asi výhoda, nejsou až tak náročné na světlo jako zbytek rodiny ze suchých oblastí. To však neznamená, že se jedná o sciofyty, světla potřebují rovněž dostatek. Dále mají o poznání vyšší nároky na vláhu, i když opět nesmí ve vodě přímo stát! Přeci jen je to stále rostlina sukulentní. Významná je ovšem skutečnost, že vyžadují teplé zimování, nad 15oC. To je asi hlavní důvod, proč není našimi kaktusáři vyhledávanou podnoží. Výjimkou jsou barevné Gymnocalycium Mihanovichi (bez chlorofylu) které jsou často dováženy z Thajska právě na této podnoži. Já pěstuji tyto rostliny již řadu let. Přes léto letním ve skleníku, kde rostliny krásně narostou a získají načervenalý odstín, přes zimu v bytě na okně. Nutná je opora, či pěstovat jako závěsnou rostliu. Zalévám, když si vzpomenu, v létě společně s citrusy, tedy poměrně dost, v zimě sporadicky. Rostlinám to zjevně nevadí. Letos mi rostliny nehezky omrzly. Razantně jsem je ořezal a dnes již zase vypadají k světu. Jediným škůdce, řekl bych dost významný je slimák. Nevím o nikom, komu by tento kaktus kvetl. Kvete však velkými žlutými či bílými květy v noci. Dalším rodem kaktusů, který plodí jedlé plody dosti podobné Hylocereusům, jsou Cereusy(nejběžnějším druhem Cereus peruvianus). Plod jsou rovněž nazývány Pitahaya. Tentokrát se již jedná o klasické sloupovité kaktusy vysoké i několik metrů. Jsou to druhy aridních oblastí. Se zálivkou tedy již oparně, slunce co nejvíc a svědčí jim chladné zimování. Pěstování bych přirovnal k pěstování Opuncie (nopálu) Ideální do citrusových podmínek. Výhodou tohoto kaktusu je, že po dosažení určité velikosti ochotně kvete, rovněž však v noci, květy podobné Hylocereusům, bílé. Jsou však cizosprašné. Každopádně jsem již četl i o plodech, které dozrály v Čechách. Já jsem s pěstováním Cereus peruvianus úplně na začátku, tento týden jsem obdržel dvě geneticky odlišné rostliny od jednoho velice ochotného kaktusáře. Kaktusáři tento druh běžně využívají jako podnože, není tedy zas tak těžké se k nim dostat.
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
... takze potrebujem ponuku zo slovenska 
,ne dělám si legraci,samozřejmně nabídnu. 
