Já bych tu předosevní přípravu semen zas tak nepodceňoval. Je pravda, že u citrusů je zbytečná, ba co víc mnohdy může vést spíše k neúspěchu. Ovšem je několik základních způsobů předosevní přípravy. Jednou z nich a asi jedinou co prospěje i citrusům je ochrana před plísněmi, hlodavci a hmyzem. Tedy moření. To je samozřejmě i u citrusů vhodné. Další se již citrusů příliš netýká, ale u rostlin z naší zájmové skupiny to je docela běžné. V lesnictví a sadovnictví se některé způsoby používají zcela běžně. Jejich úkol je odstranit dormaci semen. Tedy schopnost ať již všech semen z úrody, nebo běžněji části semen nevyklíčit v ten daný rok, ale přeležet sezónu, dvě a v případě třebas lotosu i sto. Toto může být způsobeno jednak rostlinnými hormony inhibitory, jednak neprostupným osemením ať již pro klíčící rostlinu, nebo pro vodu a plyny, jednak nedovyvinutím embrya. Má to v přírodě samozřejmě účel, jednak některá semena, a není to málo druhů, roznášejí ptáci a osemení tak musí být dostatečně odolné agresivnímu prostředí v zažívacím traktu ptáků, ale někdy i savců atd., někdy je účelné aby semena přelehávala, neb z jedné úrody vyroste jen část semen v prvním roce, podmínky jsou špatné, tak klíční rostliny uhynou, v druhém je sežere zvěř a ve třetím se třebas zrovna reprodukce zdaří. Každopádně z toho plyne, že velice často rostlina nemá zájem, aby veškerá úroda klíčila v témže roce, nebo ke svému vyklíčení potřebuje narušit osemení. To co je rostlině ku prospěchu, je pro nás a hlavně pro školkaře problém. Nemůže vysít osivo lípy a čekat třebas tři roky zda vyleze nebo ne, protože za tři roky už má být lípa u odběratele v parku, nebo v lese. Navíc se může stát, že na osivo v záhoně do tří let zapomene, pak tam vyseje něco jiného a lípa jak na potvoru zrovna vyklíčí a je v tom akorát bordel. Byly tedy dost dobře zpracovány metody jak se té dormaci, či neprorůstanému oplodí postavit na odpor. První a asi nejběžnější a zde zmiňovaná metoda je Hydrotermická příprava- semeno se zalijete téměř vařící vodou a nechá se v ní až do vychladnutí. Tím se zpustí ihned enzymatické pochody a vyplaví se inhibitory a semeno, pokud je živé takřka okamžitě začíná klíčit. Pozor semeno se samozřejmě nesmí uvařit! Jen zalít a nechat chladnou, nikoliv semeno vařit! Skarifikace je proces kdy se semena se sklerenchymatickým osemením musí narušit jednak proto, aby voda mohla prostoupit do semena a někdy i proto aby klíček osemení prorazil. V praxi se to dělá tak, že se semena dají do bubnu s křemitým pískem a otáčením se obrušují. Osemení se má jen narušit, v žádném případě nemá dojít k poškození děloh! Je to dosti běžné u tvrdých semen, hlavně ořechů. V malém velice dobře poslouží i smirkový papír, pilník na nehty, rašple na dřevo a já mám ty nejlepší zkušenosti s pilníkem na řetěz motorové pily. Podobný význam jako skarifikace má i macerace, zde se místo obrušování nechá semeno na nějakou přesně stanovenou dobu v roztoku žíravin, které osemení naleptají, podobně jako trávicí šťávy v zažívacím traktu. Stratifikace má napodobnit semenu průchod několika vegetačními obdobími aby se dovyvinulo embryo, nebo vyvolalo okamžité klíčení. Význam má hlavně u rostlin z mírného pásma nebo okrajových subtropů. Semena se vrství do bedýnek s křemičitým pískem a rašelinou a nechají se po přesně stanovenou dobu a při přesně stanovené teplotě, dle druhu rostliny. Klíčení pak s oteplením a příchodem jara nastává hromadně, neb jsme semena vlastně zblbli. Nepatří to možná do sekce citrusy, protože zde je to takřka bezvýznamné. Nejlépe klíčí čerstvá semena, ale např. Asimina, tomely, ořechovce jistě stratifikaci uvítají a klíčivost bude hromadná a mnohem úspěšnější, Adansonia vám bez skarifikace a zároveň hydrotermické přípravy vůbec nevyklíčí, lotos vyžaduje skarifikaci, nebo maceraci, annonám prospěje bez pochyby hydrotermická příprava.
|