Pravou vanilkou však nelze nazvat nic jiného než plody, či extrakty z nich, z vanilkovníku plocholistého. Pravější vanilku již asi sehnat nelze. Ač existuje ještě několik blízce příbuzných orchidejí (vstavačů), původní užitkovou rostlinou a také nejvíce rozšířenou je vanilkovník plocholistý, tedy on je tou pravou indiánskou vanilkou, kterou se dochucovalo kakao. Z mého pohledu je to velice nenáročná rostlina, snáší letnění ve skleníku, zimní chlad z parapetu, občasný přísušek i přemokření, trvalé umístění na severním okně, netrpí žádnými škůdci. Tajemství úspěchu je asi vzdušný substrát na orchideje. Je jen divu, že není mnohem rozšířenější i jako běžná pokojovka, i mimo sběratele. Je dekorativní, nenáročný a docela rychle roste. Má ráda bohatou zálivku i hnojení a vlhký vzduch. Ideální do bytu, konkurovat ji nemůže ve skromnosti ani pepřovník, nebo kávovník či kakaovník. Co více, někdo se zde zmiňoval i o tom, že mu dokonce v bytě zakvetla. Opylit se dá uměle a samosprašně stisknutím květu tak, že se blizna dotkne prašníků. Výsev v našich podmínkách je jako u ostatních orchidejí dosti komplikovaný a rostlina žije v hluboké symbióze s jednobuněčnými organismy, houbami a snad dokonce i řasami či sinicemi, s tím si nejsem jist, tak to berte s rezervou, možná mě paměť šálí. Každopádně asi mimo laboratoře generativně nemnožitelná. Užitek z ní také nebude, neb vonný vanilin se uvolní z plodů (vanilkových lusků) až fermentací. Do našich sbírek tedy patří jako významná užitková rostlina tropů, v našich podmínkách však bez užitku, neb fermentace je velice komplikovaná a pracná a v malém zřejmě neproveditelná.
|