PISTACIA VERA

Vydáno dne 19. 05. 2004 (17360 přečtení)

Domovem Pistácie jsou teplé oblasti kolem Středozemního moře a Asie, kde je dosud rozšířena v planých porostech.Dnes je tato rostlina z nepočetného rodu Pistaciae rozšířena po všech kontinentech, obzvláště vzrůstnější druh Pistacia chinensis, dorůstající až 25 m. Tento druh vybarvuje v tmavých podmínkách brzy na podzim lesklé listy na dlouhé týdny pestrou paletou barev od žluté po šarlatovou s nepravidelnými purpurovými skvrnami.

Pistacia vera roste jako keř s opadavými listy na suchých kamenitých stráních zalitých sluncem. Vyskytuje se však i jako strom 5-7 m vysoký, často jako mnohokmen se šedou kůrou. V létě ji postačí teploty našeho podnebí, v zimě pak snáší i pokles teploty na -12st.C. Listy jsou vejčité, celokrajné asi 6 cm velké, tuhé se zřetelnou nervaturou. Vyrůstají často po dvou i více listech na jedné stopce na bohatě členěných větvích. Červené až purpurové květy se objevují v bohatých skupenstvích současně s listy. Podlouhlé plody, jednosemenné peckovice, které jsou z počátku rovněž tmavě zbarvené, připomínající tvarem poněkud olivy a jsou asi 2 cm velké, dozrávají ve shlucích. Úroda se však objevuje většinou ob rok. Před vyzráním plodů nažloutlá rubina zasychá a praská po celé délce a obnažuje nazelenalé semeno potažené tenkou červenavou vrstvou. Z dospělého stromu se získá až 50 kg oříšků. Vysušené nebo pražené dostávají se s vnější skořápkou do obchodů, kde musejí být uloženy v suchu a chladnu, v nádobách, avšak s přístupem vzduchu. Pistáciové oříšky snadno žluknou. Jsou oblíbeny nejen jako pochoutka v syrovém stavu, ale i jako přídavek do cukrovinek, pečiva, do zmrzlin a nádivek k masu. Mimo to se z oříšků lisuje kvalitní pistáciový olej a ze slupky se získává barvivo. Z pryskyřice poraněných stromů, tzv.mastixu, se vyrábějí lepidla, laky, tmely, využívá se i v lékařství, v ústních vodách, náplastech, dokonce se někdy i žvýká.Z některých odrůd se získává terpentýn. Z listů, kůry, i dřeva se získává tříslo, které se používá v kožedělném průmyslu, stejně tak jako červené barvivo z listových hálek. Dřevo se zpracovává v nábytkářském průmyslu nebo se z něj pálí kvalitní dřevěné uhlí. Nejpopulárnější je však využívání semen-pistáciových oříšků, které mají typickou nazelenalou barvu a příjemnou, nezaměnitelnou chuť a vůni. Jedí se buď čerstvé, nepražené, nebo pražené i jemně solené. Jsou velmi výživné a chutné. Obsahují až 60% tuků, 28% bílkovin, 18% cukrů atd. 100 g oříšků má hodnotu 2686 joulů. Pistácie se dožívají až 100 let. Souhrn pěstitelských rad : Umístění : teplá, chráněná místa. U nás zatím nejsou konkrétní zkušenosti a proto doporučujeme pěstovat na chráněných místech vinorodých oblastí. Zemina : na půdu není náročná, roste i v chudé kamenité půdě strání. Vyžaduje však slunnou polohu. Teplota : kolem 24 °C v létě, v zimě -10 až - 12°C.Zálivka: udržet půdu mírně vlhkou. Hnojení : strojená, kombinovaná hnojiva. Výsev : do truhlíků po vyrašení přesadit a do volné půdy vysadit až semenáče dorostou alespoň 60 cm. První rok na zimu chránit před namrznutím. Vegetativní množení : odkopky Štěpování : u keřů není nutné Řez : pouze výchovný a k zachování požadovaného tvaru a výšky. U stromů prosvětlovat střed koruny. Sklizeň : na podzim, někdy docilujeme úrody ob rok. Po sklizni nutno oříšky vysušit nebo přepražit a uchovat v chladnu s přístupem vzduchu. Použití : oříšky se konzumují zasyrova, pražené, solené, rozemleté v pečivu, v nádivkách, ve zmrzlinách. Vynikající olej nemá dlouhé trvanlivosti. Průmyslové využití popsáno v textu.

Celý článek | Autor: Ajša | Počet komentářů: 265 | Přidat komentář |