Přesně tak, Psidium je typicky jihoamerický rod, zasahuje až do Mexika, rozhodně ne do Číny. V Asii a Austrálii jsou podobným a příbuzným rodem Syzygium , Syzygium aromaticum je česky hřebíčkovec. Jeho sušená nerozvinutá poupata s květní stopkou jsou známé koření hřebíček. Syzygium jembos prý produkuje velice chutné plody, které se v překladu nazývají jako růžové jablko, je zelené, ale voní prý výrazně po růžích. Já tento druh pěstuji, kvetl, ale zatím neplodil. Celý rod Syzygium je často míchán s rodem Eugenia. Eugenia myrtifolia a Eugenia uniflora nejsou u nás již nic až tak neobvyklého, myrtiflora původem z Austrálie a uniflora z Jižní Ameriky. Prvně jmenovaná je také nazývána vánoční třešeň, druhá Surinamská nebo pitanga. Vše je blízce příbuzné s již zmiňovaným rodem Psidium. U nás jsou běžně pěstovány jen druhy Psidium cattleianum (někdy je pěstována žlutoplodá varianta lucidum) a Psidium guajava . Všechny rody jsou ale co do počtu druhů nesmírně bohaté a je možné že si někdo přivezete ze svých cest po tropech jiný druh. Výše jmenované druhy pěstuji, jsou nenáročné, nároky všechny druhy podobné. Nenáročné na živiny, snáší krátkodobý přísušek. Mají rády hodně světla i přímé slunce. Zimuji při teplotě okolo 12 stupňů, do nevytápěného skleníku vynáším spolu s citrusy. Guajava a uniflora v průběhu zimy dost opadají, z jara regenerují. Mě cettleianum teprve nasazuje poupata, uniflora kvetla v lednu, vlivem nedostatku světla z toho však nic nebylo, květy byly dost nevyvinuté. Guajava chutná opravdu jako jahody, cettleianum také. Mezi tropickými rostlinami lze těžko hledat vhodnější plodonosné rostliny pro naše podmínky, konkurovat mohou snad jen mučenky. Obě čeledi kvetou i plodí, plody dozrávají. Dříve jsem odhodlaně experimentoval s kdečím. Např. celá čeleď mýdelníkovitých (liči, longan, rambutan) zcela zbytečné snažení. Rostou, dokud čerpají živin z děloh, pak usychají. S rostlinami myrtovitými jsem opravdu spokojen. Z příbuzenstva lze uvést např. eukalyptus, nebo štětkovec.
|