Pokud máte na zahradě více rostlin mahonu a jeho modré plody nijak nevyužívali, tak mám pro vás tip na opravdu výbornou marmeládu. Dělává se např. v Anglii a recept našel můj známý v jedné (hodně) staré kuchařské knížce. Je to přesně převzato.
"
Mahoniová marmeláda:Z modrých bobulek mahonie (Mahonia agrifolium), keře z řádu dřišťálovitých, který se pěstuje zhusta v našich zahradách za okrasu anebo v živých plotech, dá se připraviti i dobrá marmeláda. Zralé bobule rozvaří se v kamenném hrnku s trochou vody, načež se protlačí sítkem a jadérka, která jsou nadmíru trpká, se odstraní. Získaná kaše dá se znova do hrnce a s patřičným množstvím cukru vaří se známým způsobem na marmeládu. Cukru vyžaduje hodně, neboť plody mahonie jsou značně kyselé."
Tolik praví kniha.
Protože ale v dnešních časech není právě jednoduché sehnat na vaření kamenný hrnek, já si marmeládu trochu upravila "po svém".
Zjistila jsem, že pokud plody přejdou mírným mrazíkem, nejsou již tak kyselé. Ale do mrazáku (jako třeba bobule aronie) jsem je dát nezkoušela. Na vaření jsem si vzala těžký litinový kastrol (takový ten černý, vevnitř vylévaný modrým smaltem - ten je na marmelády a jamy nejlepší), omyté, mrazem přešlé plody jsem podlila asi 2cm vody, přivedla do varu a za chviličku už byly bobule měkké, takže se daly dobře lisovat. Pasírovala jsem je trochu vychladlé přes síto, jen tak husté, aby se odstranila jadérka (to dalo docela dost práce
). Štávu jsem nalila znovu do hrnce, přimíchala místo obyčejného cukru želírovací cukr 3:1 a přidala trochu citronové šťávy z domácího citronu. Po přivedení do varu se vařilo asi 4 minuty. Marmeláda byla naprosto vynikající a nikdo nedokázal uhodnout, z čeho je (nejvíce tipovali borůvky). Zmizela z regálu jako první, sotva jsem zachránila 1 malou skleničku na vánoce na linecké...
.